Za komunistů se dařilo dobře jen lemplům a lumpům
Kdo neokrádá stát, okrádá vlastní rodinu. Tenhle amorální blábol asi nejlépe vystihuje dobu před rokem 1989. A to vše v kulisách oprýskaných domů s plesnivými promočenými rohy a většinou s černou fasádou, očouzenou ještě z války, protože ji za pětadvacet let nikdo neopravil. Tu a tam se odchlípla omítka.
Ano, tak třeba vypadala pražská Malá Strana přímo pod Husákovým hradem. A zároveň to tehdy nikdo takhle neviděl a neřešil, protože co padesát metrů byl aspoň malý výčep a chlapi se tonizovali pivem už od dopolední svačiny, deset kousků denně žádný problém. A ženy? Ty prakticky do města nepřišly, byly zavřené na trase práce – školka – domov.
Na sociálních sítích je řada retro skupin, kde se vzpomíná se slzou v oku na tenhle zločinný totalitní režim, kterému vládli lemplové, rozuměj komunisti. Motta té doby hovoří sama za sebe. Do práce se chodí pro výplatu. Práce není zajíc, neuteče. Pátek – malá sobota. Všude se krade a přitom nikde nic nechybí.
Nekvalitní a pomalá práce, nula inovací, s takovou šel československý průmysl pomalu, ale jistě do kopru (najdete odkaz pod článkem). Tyhle nešvary socialistických fabrik tepal seriál Zákony pohybu, kde mimochodem hrál můj strýc Viktor Vrabec. Řemeslné služby absolutní tragédie, sehnat dobrého instalatéra, to se rovnalo nálezu pokladu zlata! Vinou nekvalitního spotřebního průmyslu chyběly v obchodech tu dámské vložky, tu toaletní papír. Na dobré látky jako třeba manžestr se stály fronty, jinak se chodilo v tesilu nebo v riflovině tvrdé jako dřevo. Hovězí maso prakticky nebylo, když nám ve škole uvařili rajskou s kolínky, tak to byly flaksy s žílami, protože lepší části masa rozkradly kuchařky. Což byla mimochodem klasika ve všech oborech, že co nebylo opravdu zamčeno zámkem jak stodola, to někdo ukradl.
Jídlo při přepočtu bylo pekelně drahé. Při srovnání průměrných mezd tehdy a dnes máme koeficient 30, takže chléb za 5,20 Kčs jako by dnes stál 156 korun! Šunka v lahůdkách 9,90 za deset deka, to jsou skoro tři stovky dnes. Nebo 6,90 Kčs za smažený sýr s bramborem a tatarkou v restauraci vychází na 207 korun. A džus! Pokud vůbec byl, pokud vůbec byl v nějakém lahůdkářství, tak dvě deci za 5,90 Kčs, tedy přes sto sedmdesát korun dnes!
Když se stavělo sídliště, tak to bylo na pětiletky. A nebylo to vůbec levné. Základní platba družstevního podílu 35 tisíc Kčs, tedy milion dnes. A ještě byly pořadníky a na dlouhé roky, podle sociální potřebnosti. Kde se ale uplácelo hlava nehlava. Seriál Malý pitaval, díl Milenec! Bytové družstvo Na Andělce... Takže, třeba my se s rodiči nastěhovali do nového bytu až už jako dospívající děti. A přesto jsme se pak ještě několik let brodili po sídlišti cestou na autobus blátem anebo po cestičkách z lešeňových podlážek.
A samozřejmě v první řadě, byl to režim totalitní, zločinný a protizákonný. Lidé byli šikanování nebo vězněni za politické názory, v roce 1988 umřel v královéhradecké věznici poslední politický vězeň Pavel Wonka. Místo němčiny nebo angličtiny jsme se museli učit v moderním a civilizovaném světě ten zcela nepotřebný ruský jazyk. Dostat se za západní hranice znamenalo být buď kovaný komunista nebo estébák, do Jugoslávie k moři se jezdilo na tzv. výjezdní doložku. To ale musela být rodina s režimem kolaborující. V atmosféře strachu komunisti křivili charaktery.
Takže, jestli někdo vzpomíná se slzou v oku na tenhle odporný režim, tak já to rozhodně nejsem! A každý člověk, co má všech pět pohromadě, to bude mít podobně. Po minulém režimu se stýská pouze komunistům a lemplům, co potřebují, aby je pořád někdo vodil za ručičku, protože neumí převzít odpovědnost za svůj vlastní život. Howgh!
Petr Vrabec, publicista
O tom , jak přivedli komunisti Škodovku ke krachu, píšu ZDE.