Povodně hrozí stále častěji. Proč k nim dochází a jak z toho ven
Prakticky každý rok čelíme povodňové aktivitě, byť v podstatě jen sprchne. Když se spustí déšť delší než týden, můžeme začít stavět protipovodňové bariéry. A víte proč je česká krajina tak náchylná k povodním? To se totiž potkaly dva zásadní faktory. Prvním z nich je neblahé dědictví energetiky a velkých zemědělských družstev za socialismu a druhým byznys velkých zemědělských družstev za Babiše. A ano, velkým dílem se na tom podílela i Evropská unie.
Na sociálních sítích všichni velebí komunisty, že stavěli přehrady. Ano, stavěla se vodní energetická díla a, společně se zemědělci kvůli zcelování velkých lánů, se zásahem člověka měnila krajina a "rovnaly" vodní toky. Tím řeky přišly o své přirozené meandry, zákruty, o které se, zjednodušeně řečeno, rozrážela a zeslabovala případná povodňová vlna. Prostě vznikaly tady takové říční dálnice, v nichž se dnes voda valí se stále se zvyšující rychlostí. Jak hrozivě to pak vypadá, to jsme mohli vidět v Praze u Vltavy a třeba v severočeském Ústí u Labe.
Člověka hned napadne, jak to, že nebyly takové povodně už za socialismu? V tomhle se tehdejším zemědělcům musí nechat, že za socialismu se víceméně dost dodržovaly osevní plány. Ty měly různou podobu, většinou třeba tři roky obilí, pak rok, dva píce, nakonec na půdu náročná třeba kukuřice, která se sklízela pár decimetrů nad zemí. Ty zbytky stonků a kořenové baly se pak zaoraly a pole nechalo rok, dva ladem jako pastvina. Na které ještě ty krávy kadily. A zase se to zaoralo. Takhle vzniká kvalitní zemědělská půda. Která měla zároveň i vyšší retenční schopnost. A samozřejmě, tehdy nebyly takové přívalové deště.
Nicméně, tady se dostáváme ke druhému zásadnímu problému, který vznikl před x lety. V rámci zelené politiky vyhlásila EU dotace na pěstování "bio přísad" do bionafty, tedy nejčastěji pěstování řepky. A toho se chytly velké zemědělské podniky a začaly na svých velkých lánech, které tu zbyly po kolchoznících, pěstovat řepku či kukuřici. Ta se zase používala hlavně jako "palivo" do velkoryse unií dotovaných bioplynek. Ovšem už se tolik nedodržovaly ony osevní plány a tyto rostliny na bio průmysl zároveň značně vysilují půdu. A když tu půdu zcela vyčerpáte, sníží se na minimum i její retenční schopnost a voda přes ní přejede jak po betonu.
A do toho dochází ke klimatickým změnám, kdy extrémní sucha střídají extrémní deště. To zvedá hladiny na "říčních dálnicích", do nichž ta voda stekla z vyčerpaných polí jak po betonu. A to můžeme být rádi, že nemáme u nás veletoky jako v Německu – Dunaj a Rýn. To by byla hotová tragédie.
Takže, když si to sesumírujeme, celý ten problém začal komunistickým pučem 1948 a následnou kolektivizací a rozoráváním mezí, kdy půda poprvé ztratila část své zadržovací schopnosti. Pak to pokračovalo se sovětskými kamarády a jejich betonářským apetitem a stavbou různých až mega vodních děl a přehrad. Protože všechno muselo být "balšóje". A kdyžtak, poručíme větru, dešti.
Po revoluci kromě jiného přišla jiná levicová parta a jejich zelená politika, na které zbohatl Andrej Babiš jemu podobní a po němž zůstává vyčerpaná půda, protože on nemá k naší drahocenné půdě onen potřebný synovský přístup. A to vše dovršily klimatické změny, kterým čelíme zřejmě i kvůli průmyslové výrobě za posledních sto let. Počasí se už několik let pohybuje v extrémech sucho – deště.
To jen tak, že spousta věcí kvasí desítky i stovky let a že ti komunisti, včetně jejich polistopadových pohrobků, tady vážně nechali po sobě extra spoušť, když jim později zdatně "pomáhali" zelení z unie. A jak z toho ven? Vrátit řeky a pole do stavu před rokem 1948. V rámci nějakého státního akčního plánu, náznaky jsou, občané to jako obyčejně pochopili dřív a přes různé občanské projekty už se snaží. Do toho bychom měli investovat a ne prožírat státní peníze, notabene, teď ještě ke všemu na dluh!
Petr Vrabec, publicista