Babiš zase prášil. O demonstraci 17. listopadu 1989. A jako vždy, zase to bylo jinak!
Na demonstraci šli jako svazáci a vraceli se jako revolucionáři. Pronesl Andrej Babiš ve sněmovně. To je ryze komunistické vidění oné události. A je to součást relativizace boje za demokracii.
Andrej Babiš se se svým hnutím opírá o dno české společnosti, které je hrubé, neomalené a, bohužel, i značně nevzdělané. Pro ně je demokratický systém, kladoucí důraz na osobní odpovědnost a vlastní snahu, v podstatě "za trest". Za komunistů se měli lépe. Tady je postavili, tady jim dávali obědy, tady jim dávali výplatu. Lhostejno, že efektivita práce a kvalita výrobků u nás byly tristní. A ČSSR kvůli tomu byla před krachem.
Pro ně existují na sociálních sítích různé retro skupiny, které jsou víceméně směšné. (V některých skupinách na sítích se dokonce musíte zavázat, že nebudete nikoho napadat kvůli pravopisu.) Až třeba na dost nebezpečné příspěvky oslavující a zároveň omlouvající pohraničníky, co stříleli na západní československé hranici do lidí prchajících z totality. Prý jen plnili rozkazy. Odporné! Psal jsem ZDE.
A k té demonstraci 17. listopadu 1989. Konala se k Mezinárodnímu dni studentstva, který byl vyhlášen za druhé světové války po demonstracích 1939 v tehdejším protektorátu. "Vše začalo násilným potlačením poklidné demonstrace u příležitosti 21. výročí vzniku Československa 28. října 1939 v Praze, během níž byl těžce zraněn student Lékařské fakulty Univerzity Karlovy Jan Opletal a zabit pekařský dělník Václav Sedláček." Píše se na Wikipedii. Boj proti nacismu, to byl jeden ze základních ideologických postulátů komunistického režimu. Takže ano, odpolední shromáždění na Albertově pořádali sami studenti pod záštitou Socialistického svazu mládeže. Schválit to musel tehdy městský výbor KSČ.
To byl také důvod, proč se ale řada disidentů od této akce distancovala, byť v té době se konalo stále více "nějak" protestních akcí proti totalitnímu režimu. Jak ale připomínají pamětníci, aktivně se jí zúčastnily děti disidentů. Na tomto povoleném shromáždění pronesla jeden z projevů Monika Pajerová, už tehdy se dala považovat za aktivistku. Přidám osobní pohled rebela z Hradce Králové, tuto demonstraci jsme právě kvůli ohlášené podpoře SSM přehlíželi a chystali se do Prahy až na Den lidských práv 10. prosince.
Po ukončení projevů a pochodu na Vyšehrad ke hrobu Karla Hynka Máchy oficiální akce skončila(!), Bureši. Skupiny lidí se různými cestami vydaly k Václavskému náměstí, kdy se po několika drobnějších střetech s tehdejší policií slily na nábřeží u Národního divadla a uprostřed Národní třidy pokojný dav zastavila ozbrojenou hrází totalitní policie.
Na každý pád, nebyla to demonstrace svazáků, jen pod jejich záštitou, aby byla demonstrace vůbec povolena. Protože tenkrát komunisti schvalovali vše. A jak jsem již psal, protesty proti režimu a střety s policií přibývaly. A protestní pochod proti vládě komunistů, zastavený krvavě na Národní třídě, byl státními orgány nepovolenou (!) a spontánní akcí nespokojených občanů. Vždycky jsem byl a vždycky budu na druhé straně barikády než Andrej Babiš. Často nad jeho výroky kroutím nechápavě hlavou a podtrhuji si dvakrát červenou vlnovkou. Tentokrát mě ale nadzvedl. Protože takhle odporně shodit statečný občanský postoj proti totalitnímu režimu.... To už chce fakt kachní žaludek. Zvlášť, když ty protesty byly právě kvůli lidem jako byl a je Babiš. Takže, o 17. listopadu by zrovna on měl držet – pusu!
Petr Vrabec, publicista